Gran Canaria Fórum

 

Všechno to vlastně začíná nenápadnou cedulkou „Zona recreativa“ směrující cestovatele z některé z mnoha cest na Gran Canaria směrem do lesa. A že je těch cedulek na ostrově skutečně požehnaně. A že jsou Zonas recreativas přesto o víkendech plné k prasknutí, to mi můžete věřit. 

 

Oni totiž Canarios nemají hrady, nemají zámky, nemají multiplexy na každém rohu, nemají ani tolik hospod, nejezdí lyžovat, nechodí fandit na fotbal, chození na hokej už vůbec nepřipadá v úvahu, na golf většina z nich nemá peníze, zahrádkářské kolonie se tady moc nenosí (je to totiž spojené s prací ve chvílích volna), s cestováním to u nich taky nestojí za nic, protože když chtějí za hranice, musí dost daleko a ne právě levně letět, divadla aby tady člověk špendlíkem pohledal, o koncertech či jiných kulturních aktivitách ani nemluvě. Takže když mají Canarios volno, a že ho (zatím) díky rozdávačným předchozím vládám nemají málo, věnují se rodině, příbuzenstvu a to i tomu hodně vzdálenému, kamarádům, známým a prostě každému, kdo je schopen a ochoten se s nimi dlouho a výpravně bavit o všem možném i nemožném, hlavně když je to Barcelona nebo Real :-). Jedinou podmínkou je to, že je to dlouho.

A nejlepším místem pro takovou konverzaci jsou právě Zónas recreativas. Co to vlastně je? Nečekejte žádné prolézačky, joggingové trasy či lesní fitnes, jsou to prostě na první pohled normální obyčejná griloviště. I když, normální….přiznám se, že jsem sjezdil Evropu skoro křížem krážem, i za louži se podíval, ale něco podobného? Nevybavuje se mi…

A při tom je to tak jednoduché. Místo v lese, nějaký nezpevněný příjezd a parkoviště stejného charakteru, toalety, umývárny, sprchy, kontejnery na tříděný odpad, pár kamenů, beton, kamenné desky, šikovné ruce a je to :-). 

A nesmí chybět ani pojízdná prodejna se vším potřebným, protože, co když se něco zapomene doma, že?

Základem dobrého griloviště je velký kamenný stůl, na který se vejde hodně tašek, lahví, talířů, táců. Čím je stůl větší, tím se kolem něj vejde více Canarios a to je to hlavní. Kolem stolu je pak ze stejného materiálu několik sedaček, ale většinou se na nich nesedí, jen při jídle, ale mnozí i při jídle stojí, popocházejí a povídají si. 

Nejdůležitější osobou každého grilování je „asadero“, tedy grillman, nebo česky grilovač, aspoň tak nějak mi byl ten post v kanárštině pojmenován. Nevím, kdo organizuje všechny ty známé a příbuzné dohromady, aby se ve stejný čas sešli na stejném místě a každý přivezl to co je nutné pro pohoštění, musí to být hodně složitá a záslužná práce, ale stejně nejvíce pocty se těší asadero. Zakládá oheň, čeká u něj až jsou z uhlí ty správné řeřavé kousky o správné teplotě, ale hlavně den předem vybere a koupí to správné maso : vepřová žebra, kusy kýty, panenku, kuřecí křídla, stehna, prsa a vše naloží. Kdo byl někdy v pátek na Gran Canaria v obchodě a viděl ten rituál, jak muži (výhradně) vybírají a kupují maso, pochopí, jakou důležitost tento obřad má. 

A když je žhavé uhlí o té správné teplotě, jde se na to. Konzumace pak probíhá postupně, dalo by se říci na etapy, alespoň co mám já zkušenosti z podobných akcí. K masu se grilují ještě kapie, cibule, klobásy a ke všemu se stále ucucává pivo z dvoudeckových lahviček. 

Celé je to na hodně dlouhé lokte, na grilování se většinou setkávají části rodin, které se jinak a třeba i hodně dlouho nevidí a tak není žádný důvod spěchat. Griluje se pomalu, s přestávkami, rodiny se baví, děti si hrají, využívají volný prostor který je kolem.

Většinou se sebou berou i domácí zvířata, takže je z toho pěkný šrumec.

Všude je hodně místa, nikdo nikomu neleze na záda, grilů i stolů je dostatek, z osobní zkušenosti mohu říct, že se mi ještě nestalo, že by bylo všechno obsazené. A to první návštěvníci přijíždějí již před obědem a poslední odjíždějí se západem slunce. A i když je návštěvníků skutečně hodně, postrádám jinde všudypřítomný hluk, tolik vlastní „jižním“ národům. Zde v přírodě si i Canarios vychutnávají klid a pohodu. 

Prostě se chovají tak trochu jinak než ve městech. Žádné pohozené odpadky, plastové lahve, naopak, vše v popelnicích, každý si po sobě vše uklidí i umyje. Možná se prostě v přírodě cítí přirozeněji než ve městech.  

Gran Canaria nejsou jen betonové hotely, umělé pláže a restaurace a puby, Gran Canaria je i čistá a krásná příroda, nedotčená lidskou rukou, kde je možné se v tom bláznivém lidském shonu aspoň na chvíli zastavit. Tak jako v této Zona recreativa, nedaleko přehrady Embalse de la Cueva de las Niňas. A vychutnat si skutečně krásné pohledy na okolní přírodu. A proč si při tom nedat i kousek dobrého grilovaného masa, že? 

 

Hasta luego!