Jdi na obsah Jdi na menu
 


Díl dvacátýosmý : Dvoje otevřené dveře a bocadillo canario

20. 8. 2014

 p8178250_resize.jpg

Vše začalo tak nevinně, příjemnou polední procházkou v centru městečka Teror. Hezky od parkoviště směr kostel, s rychlým pohledem na střechu domu s květináči, které upoutají hned vedle schodiště od náměstí každého procházejícího a dále podél zadního vchodu do kostela k blahočetu neboli araukárii, která se na malém plácku před radnicí tyčí hrdě do své výšky několika desítek metrů, dávajíc všem jasně najevo, že  je oprávněným pamětníkem "středověku" zeměkoule.

p8178248_resize.jpg

A od ní jsme šli směrem k balkonové ulici, po pravé straně boční stěna kostela, po levé staré kanárské domy. Sluníčko svítilo a já pomrkával po domech a lidech, když tehdy mě to přímo "udeřilo". Ten dům, ten druhý dům od rohu, tedy spíš ty jeho dvoje velké vstupní dveře, co tady u starších tradičních domů slouží pro přízemí současně i jako okna, ty dvoje dveře byly otevřené. 

p8178254_resize.jpg 

Šel jsem tudy už mnohokrát, někdy sám, jindy jako doprovod těch, kteří jeli se mnou na výlet, ale nikdy jsem ty dveře otevřené neviděl. Možná jsem nebyl dostatečně pozorný, třeba jsem okolo jen probíhal a spěchal za "svou" prací, možná to bylo prostě tím, že itinerář výletů mě do Teroru přivádí vždycky hodně po poledni. A to je, jak všichni kanárských zvyků znalí, vědí, siesta, neboli klid, mír a hlavně doba, kdy je vše zavřené. Tato doba nastává  většinou krátce po poledni, někdy ale až v jednu a trvá do čtvrté či páté odpolední. I když jsem se nad tím často pozastavoval a trochu ještě stále pozastavuji (hlavně u klimatizovaných obchodů), je to období, kdy se tady, především v létě, skutečně nedá podnikat dlouhodobě nějaká rozumná činnost. Canarios zacházejí do svých domů a nebo posedávají ve stínu a chladu malých baříků. 

fotografie3348_resize.jpg

Ale zpátky k našim dveřím, tentokrát prostě otevřené byly. A dokořán.  A protože venku bylo jasno a slunečno, tak dovnitř moc vidět nebylo, jen jsme viděli nějaké hlavy, hodně hlav, takže pokud jsme chtěli poznat, co že tak zajímavého se tam děje, museli jsme do jedněch dveří vstoupit.

p8178251_resize.jpg

Přede námi se objevila místnost bratru o rozměrech šestkrát šest metrů s rohovým pultem, za kterým byla v rohu malá oddělená část pro personál. Na stěnách, až do stropu, byly staré zasklené regály, plné všelijakého zboží.

fotografie3327_resize.jpg

Při pohledu na ně mne ovanuly vzpomínky z dětství, na jeden konzum v Plzni. Stejný pult, stejné regály, ba dokonce snad i stejné druhy zboží. Prostě od všeho tam bylo něco, třeba po jednom dvou kusech, ale k sehnání tam bylo od pracího prášku přes sýr, konzervy až k drahému alkoholu prostě skoro vše.

fotografie3328_resize.jpg

Pod stropem visely salámy, na pultu bylo pečivo, velká kola sýrů a všude podél pultu stáli lidé, v rukou skleničku vína nebo lahvičku piva, před sebou na pultu alobal a něm pár kousků sýra. A nebo nakrájená veka. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že obchod není jen obyčejným obchodem, konzumem, ale je i místem pro krátkou  zastávku s malým občerstvením. A k setkání starousedlíků, kterým po příchodu vždy všichni udělali prostor a pustili je uctivě až k pultu.

fotografie3329_resize.jpg

Pan majitel, jeho dcera, zeť a nebo manželka, pak bleskurychle nalili skleničku červeného a ještě rychleji nakrájeli sýr podle výběru. A že bylo skutečně z čeho vybírat, napočítal jsem přes deset velkých sýrových "kol" a z toho dobrá polovina byla nakrojená.

fotografie3330_resize.jpg

Sýr pak v podobě plátku nebo dvou putoval před hosta na alobal, kdy ho rychlé ruce obsluhy nakrájely na menší kousky. A k tomu pár plátků toastového chleba a hodování již nic nestálo v cestě. 

fotografie3332_resize.jpg

Neváhali jsme, vyčkali jsme volného místa a už před námi ležel alobal, netrvalo dlouho a byl na něm i sýr s tousty a k tomu jsme zvolili chlazené malé pivo. Čas nám nad výborným sýrem příjemně plynul a měli jsme čas se rozhlédnout i kolem  a vyzvídat.  

fotografie3347_resize.jpg

Prodejnu, alespoň podle vyjádření pana majitele, otevřel jeho děd v roce 1932 a tak je to již třetí generace, která zde podniká. Pan majitel mi hrdě sděllil, že vše je původní, pulty, regály, dveře, jen jak šel čas, měnily se třeba chladící pulty či elektrické rozvody. 

fotografie3343_resize.jpg

To podstatné, co ale zůstalo, je tradiční forma občerstvení a podávání nápojů. Ten kdo nemá chuť na sýr, si může dopřát lahodný bocadillo canario a konzumovat ho po cestě dál a nebo nakrájený na místě. A jak se takový bocadillo přiipravuje? Inu, postup je poměrně jednoduchý, je ale nutné mít ty správné, kanárské, ingredience. A těmi jsou bílý chléb, nejlépe anýzový z pekárny přímo v Teror (pan de matalahúva), potom chorizo canario,  ostrý nůž a hbité ruce. Chleba rozřízneme, chorizo vymáčkneme z obalu a rozetřeme na chleba. Doplnit se dá i plátky sýra.

Tak dobrou chuť a Hasta luego!  

P.S. málem jsem zapomněl na fotky, takže v "normální" vellikosti je máte samozřejmě v našem Fotoalbu, rychlou cestou ZDE

  

Vytisknout

 
 

 

 
TOPlist