Díl jedenáctý - Lékárna na pláži
Z rozhodnutí úřadů začala v neděli na Gran Canaria tzv. vedlejší sezóna a došlo ke zkrácení času, po který na plážích hlídkují záchranáři. Uznejte sami, že to samo o sobě je skutečnost, kterou je nutné prozkoumat :-).
Dnes ráno byl velký odliv, příjemně foukalo od jihu, byly slušné vlny a moře logicky plné vyznavačů prken. Ti první se totiž v hojném počtu rozhodli využít absence socorristos na pláži. Foťák mi je však ale odmítal vzít, ty černé tečky ve vodě či na vlnách by prostě byly pro mikroskop a ne na slušnou fotku. Na pláž jsem se vydal podél kanálu, který vede směrem od hor, spočítal v „rybníku“ zvaném Charca sluky, kačky a ryby, odolal nutkání je nakrmit (navíc jsem neměl žádnou veku) a mohl jsem pak být ještě skoro hodinu hrdý, jaký jsem uvědomělý občan, dodržující pravidla chráněného území.
Kolem Charca jsem se prosmekl na pláž a vyrazil k plážové lékárně, o které mi povídal kamarád. A fakt, byla tam. Starodávný shopping centr Oasis je možná starý, pro mnohé přežilý, divný, nemoderní, má se bourat, překáží novým plánům developerů, ale prostě na konec pláže u majáku patří, to mi nikdo nevymluví. I se svými čínskými bufety, perfektní zmrzlinou, grilovanými kuřaty, irskými puby, vídeňskými kavárnami (údajně se připravuje totiž její znovuotevření), barem pro čtyřprocentní či právě onou lékárnou.
Že je odliv se asi nějak rozkřiklo a tak už před devátou pospíchali po pláži směrem na východ na San Augustín první odvážlivci a další se u majáku přidávali. Ono když je odliv, je taková procházka, i na boso, nejen velice příjemná, protože se jde celou dobu po písku, ale i zdravá.
Pokud jsou větší vlny, tvoří se ve vzduchu na kraji moře tříšť z mořské vody a jak mi potvrdil můj známý z Mnichova, který na Gran Canaria tráví už nějaký pátek svou penzi a z Bavorska ho vyhnalo astma, vdechování této tříště je přímo rajským léčebným prostředkem. Praktikuje tuto terapii již dva roky 2-3 krát týdně a pomalu neví, co je to inhalátor.
Já se však musel vydat na druhou stranu, směrem k majáku. Na čtyřkilometrovou pouť po pláži jsem neměl to správné vybavení, tedy minimálně ručník, tašku na boty a opalovací krém. Okouknul jsem tedy jednu z nejlepších restaurací v celém Maspalomas, Senador, přeci jen se příliš často nestává, aby byla úplně prázdná. Ta restaurace je tam co pamatuji a stále je skvělá. Výbornou kuchyní, ale i tím, že se příliš nemění. A to včetně personálu, což je skutečně zde výjimečná věc. Až někdy zavítáte opět na Gran Canaria, zkuste zaskočit po setmění do Senadoru, u baru si otočte stoličku směrem k moři, objednejte si třeba martini s ledem a zaposlouchejte se nikým nerušeni do příboje. Opravdu to stojí za to.
Ale zpět do reality. Od Senadoru je to po dřevěném chodníku už opravdu jen pár metrů k majáku, kde nelze vlevo před molem minout, podotýkám že už pěkných pár let, sochy z písku. Neměl jsem ale dnes ráno štěstí, tvůrci tam ještě nebyli a tak jsem jim nemohl přispět desetníkem do misky, jako to vždy dělám. Proslýchá se totiž, že tato dvojice je z Čech a krajani by přeci měli držet spolu.
Všude kolem byl čilý ruch, tedy hlavně pracovní. Je místním zvykem, že zahradníci zde na ostrově vyjíždějí za svými povinnostmi hodně brzy ráno a tak všude vrčely u palem pily, na trávnících sekačky a do toho nepozorné kropila trávníková závlaha. Prostě řečeno slovy klasika, lepší ráno v Maspalomas jsme si skutečně nemohli přát.
A pak, už na závěr, jsem si pospíšil až k Cervezeríi K1 u shopping centra Varadero, pozdravit starého známého, který se s železnou pravidelností už taky nějaký pátek snaží jako živá socha piráta upoutat pozornost turistů a získat nějaký ten cent. Nebývá sám, ale o tom třeba až někdy jindy.
Fotografie ve vyšším rozlišení najdete ve Fotoalbumu ZDE.
