Díl dvacátýdevátý - údolí Taurito
Doba koronavirová způsobila světu velké těžkosti a ostrovu Gran Canaria odebrala hlavní náplň existence - turisty. Také nám samozřejmě ubylo práce a tak jsme využili volný čas, a že ho v době tříměsíční karantény bylo, a utřídili jsme nejen myšlenky, ale také šuplíky, rubriky, no prostě najednou se člověk dostane i k věcem, na které dlouho neměl čas.
Vítejte tedy v našem obnoveném blogu, dnes píšeme díl dvacátýdevátý a věnujeme ho údolí Taurito, na jihu ostrova - mapa.
První zmínky o údolí s názvem Taurito najdeme na mapách Leonardo Torrianiho z roku 1592, tedy něco přes sto let po obsazení ostrova španělskými dobyvateli. Torriani pobýval několik let na Kanárských ostrovech poté, co opustil služby císaře Rudolfa II. a přešel ke dvoru Felipe II., španělského krále. Jeho úkolem bylo na Kanárských ostrovech navrhnout pobřežní opevnění, z nichž se nakonec realizovala jen pobřežní věž na ostrově la Palma. Torriani, vyjma toho že byl architektem, stavitelem a historikem, vynikal také v kreslení map.
Název "Taurito" je pravděpodobně španělského původu, nepatří tedy k názvům původního obyvatelstva ostrova a pochází zřejmě z legendy o tanci "del Torito", jehož tradičními účastníky jsou například býk, kůň, mula, opilec, hrbáč, poustevník, ďábel a smrt.
Údolí je jedním z mnoha, které začínají na hoře Tauro (Montaňa de Tauro) a najdeme je mezi údolími Taurito a Tauro. Hora Tauro dominuje této části ostrova a tyčí se do výšky 1.225 mnm. Pro původní obyvatele byla doslova posvátná, na jejím vrcholu uctívali svého boha Alcorána. Hora má tvar komolé pyramidy se širokou plošinou nahoře a úžasnými 800 metrů vysokými "útesy" do údolí Mogán. Hora je přístupná pěšky nejlépe ze silnice GC-505.
Ale zpátky do barranco Taurito, v současnosti známému spíše díky turistickému ruchu. Na přelomu 70. a 80. let minulého století se do údolí "zakously" stavební stroje a výsledkem je šest velkých hotelů a několik apartmánových komplexů včetně jednoho rozestavěného. Mezi českými turisty je údolí oblíbené nejen pro malou vzdálenost do Puerto de Mogán, ikonického přístavu zvaného Kanárské Benátky, ale také pro krásný černý lávový písek na pláži. Koho pak neláká oceán s mnohdy divokými vlnami, může si vychutnat krásný vodní park s množstvím skluzavek, bazénků a brouzdališť, no prostě ráj pro děti.
Co dodat, známe mnoho lidí, kteří se do Taurita často vrací, někteří i pravidelně každý rok. Prostě údolí má, možná i kvůli určité izolaci od okolního světa, své vzácné kouzlo.
Tak tento krásný kousek ostrova jsme před pár dny navštívili, využívající koronovirové turistické přestávky a také s cílem omrknout, zda se už někdo na turisty připravuje, v jakém stavu je pláž, zda funguje akvapark a taky si na chvilku zarelaxovat.
Překvapilo nás, že jsme pohodlně zaparkovali snad 30 metrů od pláže, přeci jen, domácí turisty prostě nenahradí. Pár "domorodců" sice bylo na pláži a vícero v akvaparku, ale přesto: prázdná promenáda, zavřené obchody, hotely, nikde žádný ruch. Trochu jsme se zaraženě dívali i na nepořádek, nezametený prach, orezlé zábradlí, škoda, že radnice i hoteliéři nevyužili pauzu k drobné údržbě. Přeci je, turisté až přijedou, budou se na svět dívat trochu jinýma očima než dříve.
Ale přesto bylo vše jako celek příjemné a k úplné dokonalosti chybí již jen zahraniční turisté. Ti místní prostě hotely nenaplní. No a s příjezdem zahraničních návštěvníků se snad najde i čas na trochu toho úklidu, jinak to bude ostuda.
Všechny fotky z našeho výletu tak jako spoustu dalších najdete na "našem" rajčeti ZDE.
