Gran Canaria Fórum

Když nám to jen trochu časově vyjde a hlavně když není velké vedro, jezdíme o víkendech do hor. Já vím, canarios nám namítnou, že tam je o víkendu  moc lidí, ale to nejsou turisté a právě proto tam rádi jezdíme (nebojte, vás máme také rádi). Prostě o víkendech jsou hory našeho ostrova plné lidí, kterým je cizí zůstat o víkendu "dole", povalovat se na pláži a nebo kontrolovat burgery v "mekáči". Prostě naše krevní skupina je tam nahoře a tak vyrážíme. 

Minulou neděli jsem vyjeli takovou kratší trasu, ne až do těch nejvyšších partií, zbaběle jsme nakoukli jen do max 1.500 mnm, nejvyšší naší kótou byla Ayacata, ale tam bylo zavřeno, přeci jen, víkendoví zákazníci hospodu Casa Melo neuživí. A tak jsme jen tak pokoukali, jestli se za ty 3 týdny nikde nic nezměnilo a šupky zpátky do nižších hladin. 

Než jsme ale vyjeli do Ayacaty, té slavné mekky cyklistů, projeli jsme celé údolí Fataga, ten náš Gran Caňon, jak se mu eufemisticky říká. Krásný, copak o to, ale strašně suchý. Absence pořádného deště, nepršelo tady "po kanársky" už více než tři roky, je vidět na každém kroku. Vše doslova na troud.

Přesto ale pohled na městečko Fataga je nádherný.  

Trochu jiný pohled se nám naskytl v kráteru Tirajana, kde mimo městečka Santa Lucia, kde jsme výlet u oběda končili, se nachází ještě městečko Tunte, jedno z nejstarších a mnoho dalších vesniček a usedlostí.

Tunte jsme si krátce prošli, uvítali, že už se po náměstí ani nikde ve městě nepoflakují tucty imigrantů a nekoukají do "ajpodů", nakoukli do známých hospůdek, okoukli krásnou architekturu, pozdravili známé a hlavně načuchali k hortenziím (titulka). Sice jich tady nemají tolik jako v Moya, ale starají se o ně. To nejdůležitější jsme ale "provedli" na čerpací stanici, kde jsme v obchůdku přes ulici doplnili dávno došlé zásoby kanárských oliv, naložených v neopakovatelném nálevu s česnekem. Mňam! 

Cukrárna v Tunte byla bohužel zavřená. 

Ale už jsme museli vyrazit do nedalekého městečka Santa Lucia, ležícího na druhé straně ohromného kráteru.

Tam nás čekala úžasná restaurace Caldera se zcela bezkonkurenčním perfektním kozím gulášem. Vždy, když si ho vychutnáváme, tak se usmíváme nad předsudky lidí, že kozí maso je něco "tfuj" a nebo že "smrdí". Pověry, pomluvy. Kozí maso je výborné, jen škoda, že trochu drahé. Ale gulášek se moje polovička naučila z něj dělat perfektní, i když z dílny kanárského kuchaře je vždy o nějaké to koření jiný. Ale pssst! neříkejte jí to.  

Napřed jsme ale zchladili teplotu na  vnitřním teploměru výborným pivem, to víte, venku ve stínu bylo 38. 

A vše začali tradičním kanárským salátem ensalada mixta. Kdo jedl tak ví, že nikde jinde na světě není tak dobrý. A to myslím smrtelně vážně. 

Po příjemném posezení v dobré tradiční kanárské restauraci s obsluhou, která si zákazníků opravdu váží, jsme se při výjezdu ze Santa Lucie směr Vecindario již jen krátce zastavili na náměstíčku se sochou kanárského pastevce. A naplánovali si, že příště, tedy až nebude calima nebo nějaká ola de calor, tak vyrazíme směr Tenteniguada. 

Tak se zatím mějte fajn!