Gran Canaria Fórum

Slavné Radio Jerevan jednou dostalo otázku od posluchače, kterého zajímalo, jestli bude třetí světová válka. Odpověď zněla: „Nebude. Ale bude takový boj za mír, že nezůstane kámen na kameni.“

To bylo za socialismu, pro mladší generaci “v pravěku“, v dobách, kdy lidé, když nevěděli kudy kam, utíkali k rozhlasovým přijímačům a „ladili Rádio Jerevan“. Byla to taková poslední útěcha, kde se dal "najít" humor a přes něj smysl života. Protože jak říkal již Jan Werich: „Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat.“ 

Taková trochu „socialistická“ nálada zachvacuje v posledních hodinách moji duši a začínám mít pocit, že by se slušelo úvodní dotaz rádiu upravit asi takto: „Bude celosvětová pandemie koronaviru?“ a odpověď na ni aktualizovat do politické současnosti Španělska: „Nebude. Ale bude takový boj proti tomu viru, že v občanské společnosti nezůstane kámen na kameni“. Protože to, co se nyní děje ve Španělsku je nejen nepochopitelné, ale i nebezpečné.

Co se vlastně děje? Madridská autonomní oblast jde v noci z pátka na sobotu do karantény, bude zaveden stav, který by se dal přirovnat k fázi „nula“ jarního mimořádné stavu „estado de alarma“ tedy karanténa, kdy zákaz vycházení bude na ulicích hlídat policie i armáda (věřte, že se nejedná o žádnou „Hamáčkovu verzi“ s cestami na chalupy). Jenže dnes se tak neděje legitimně na základě nouzového stavu, vyhlášeného vládou a následně schváleného Parlamentem, ale na základě nezákonné vyhlášky ministra zdravotnictví uveřejněné dnes ve věstníku (BOE), nezákonné proto, že postrádá zákonnou předehru, tedy souhlas všech autonomních společenství v orgánu systému zdravotnictví zvanému CISNS. Prostě pan ministr Illa, když se mu včera nedostalo zákonem předpokládané podpory všech autonomních oblastí, tak si opatření vyhlásil sám. Nebo mu bylo vyhlášeno týmem socialistického premiéra z Paláce Moncloa, kde zřejmě v knihovně objevili prachem zavátou útlou knížku slovenského spisovatele Ladislava Mňačka Ako chutí moc (Jak chutná moc).

Tedy, ne že by zdravotní „čísla“ byla v Madridu růžová, ale situace je stále pod kontrolou a i když je hodně nemocných (víc než 500 nových případů na 100 tisíc obyvatel za 14 dní), zdravotnický systém nekolabuje a oddělení JIP jsou obsazena na cca 40% (nejen případy koronaviru), ale pokud se započte rezervních 900 JIP lůžek, je jich obsazenost klesne asi na 25%. Říkám si, je to skutečně situace, kdy je nutné „zavírat“ lidi a omezovat lidská práva? Je tak těžké se dohodnout na slušném kompromisu? Vždyť tady jde o více než 5 milionů lidí! Uzavření, uvěznění nebo jakkoli chcete nazvat to, co se díky ministerskému nařízení v pátek večer stane Madridu, je rozhodnutí s vážnými důsledky a spornou zákonností. 

Španělsko plynule přešlo od vládnutí dekrety bez Parlamentu k vládě prostřednictvím ministerských nařízení. Je to něco opravdu úžasného a bezprecedentního, protože ďábel se odjakživa skrývá v detailech. Jednoduché opatření, které se týká záležitostí, které mají vliv na zdraví, ekonomiku a mobilitu, totiž zároveň zahrnuje velmi silné omezení základních lidských práv a občanských svobod. Pan ministr Illa, který jako ministr zdravotnictví absolutně, v celé zemi a od samého počátku, „útok“ viru nezvládá a kterému v rozbíjení porcelánu pomáhá nadhodnocený absolvent medicíny, „slon“ epidemiolog Fernando Simón, nejen že nemá kompetence pro takový krok, ale má i velmi málo zdrojů a personálu, protože kompetence v této oblasti přísluší autonomním komunitám. Samozřejmě je možné, že jeho rozhodnutí je správné, ale je především nezákonné a již na první pohled z celé věci, jako sláma z bot, „čouhá“ velká improvizace. Byl bych jako člověk, ve Španělsku žijící, o mnoho klidnější, kdyby existoval tým identifikovatelných (!!) odborníků, kteří by psali noty politikovi Illovi a on podle nich zpíval. Vždyť co je dnes v Madridu může být, nedej Bože, za pár týdnů u nás na Gran Canaria. Stačí znovu jeden superpřenašeč na lince Madrid – Las Palmas jako v srpnu. Protože si každý zdravý či nemocný může po Španělsku létat jak chce. 

V otázkách bych pak mohl pokračovat. Proč se premiér Sánchez sešel se šéfkou madridské vlády Isabel Ayuso až před několika dny a ne hned na začátku prázdnin? Proč nebyly zavedeny centrální vládou kontroly formou PCR testů na vstupu do země na letišti Madrid Barajas a připuštěn import nových případů? Proč je opatření ministerstva lepší než to z pera madridské autonomní vlády? Proč ministerstvo nejprve opatření madridské vlády odsouhlasilo, aby následně hned druhý den svůj souhlas revokovalo? Proč není znám tým „odborníků“, který na ministerstvu rozhoduje? Politizuje někdo situaci? Jsou Salvador Illa a Fernando Simón z centrální vlády kompetentnější než Ruiz Escudero a  Antonio Zapatero z vlády Madridské? Nebo je mezi nimi jen rozdíl v politické příslušnosti? A dalo by se ještě dlouho pokračovat.

Ministerské rozhodnutí, které má logickou podporu autonomních komunit se socialistickou vládou a odpor komunit s opoziční převážně lidoveckou vládou, ale nemá v žádném případě jednomyslnou podporu všech autonomních komunit a nelze ho považovat za legální. Znamená však nejen tvrdou ránu pro madridskou ekonomiku a vážné narušení života jejích občanů, ale na politický stůl pokládá vážný institucionální konflikt, protože předpokládám, že se madridská vláda odvolá k Nejvyššímu soudu. Ostatně první návrh k soudu již dnes dorazil a jeho autorem je známý právník Curro Nicolau. Podle jeho právního názoru je tak razantní omezení občanských svobod, které nařizuje vyhláška ministra zdravotnictví, možné jen v případě vyhlášení nouzového stavu „estado de alarma“, přesně ve smyslu Ústavy.

Je jasné, že soudní řízení je nezbytné. Nejen k vyjasnění rozsahu činnosti každé autonomní vlády, ale i té centrální a rozsahu jejich pravomocí, legality použitých nástrojů a označení cesty do budoucna, která zajistí nejen zdravotní bezpečnost, ale současně zaručí, že všechna budoucí rozhodnutí budou v souladu se zákonem. Aby pak v budoucnu již nedocházelo k otázkám jako nyní: Musí být tento ministerský příkaz dodržován? A bude opět aplikován i vůči jiným komunitám? Snad soudy rozhodnou brzy a spravedlivě, protože jinak bude mít Španělsko nakročeno k ústavní krizi a bude namístě se ptát: Cui bono? 

Snad se mýlím a nejde o promyšlenou strategii intrikánů z Paláce Moncloa, jak "donutit" převážně lidoveckou regionální vládu v autonomní oblasti Madrid odmítnout příkaz centrální vlády, tedy jednoho ministerstva a dát příklad k neposlušnosti i jiným autonomiím, třeba těm separatistickým. Pak už bude jedno čeho se ta další neposlušnost bude týkat, precedens bude na světě a navíc z "dílny" té strany, která odmítá separatismus. To je ten schovaný ďábel. Isabela Ayuso z opoziční Partido Popular si je tohoto nebezpečí moc dobře vědoma a s předstihem "neuposlechnutí" vyhlášky, i když protizákonné, veřejně odmítla s tím, že se vyhlášce podrobí, ale obrátí se na soud. 

Velmi dobře to dnes v Parlamentu charakterizoval šéf opozičních lidovců Pablo Casado: "Problémem ve Španělsku není ústava, ani monarchie, ani Evropa, ani autonomie, ani obce, ani opozice. Problémem je Sánchez, který degeneruje instituce a ničí Španěly hrstkou hlasů." (video) Komunistů, dodávám, díky kterým vládne. 

Hezký den, Karel