Neděle 21. června 2020
Včera před půlnocí nastalo astronomické léto a současně o půlnoci symbolicky skončil ve Španělsku i na "kanárech" výjimečný stav. Přesně, jak to začátkem dubna naplánoval náš velký Pedro, který se včera ve "státnickém" projevu nezapomněl pochlubit, jak ten nebezpečný virus bravurně zvládl, vše vyřešil, na nic nezapomněl a ještě zachránil život 460 tisíc občanům. Jak to tak přesně spočítal, však náš César zapomněl národu sdělit. Jeho projev ale připomněl odvěkou pravdu, že samochvála smrdí. Ještě nedávno se živě diskutovalo, kdopak že povolil masové demonstrace k MDŽ, které bez pochyb odstartovaly epidemii v hlavním městě a Barceloně, i když vláda měla v době jejich povolení k dispozici varování EU o hrozícím nebezpečí koronaviru. Nyní vyplouvají na povrch další detaily, třeba že předseda vlády Sánchez měl všechny detailní informace o hrozící epidemii od španělských epidemiologů již od 24/1. A přesto se nikdo nepřipravil, epidemie vystartovala jak raketa, roušky a další hygienické pomůcky se kupovaly z Číny až začátkem dubna a pak skutečně asi jediným řešením bylo zavřít obyvatele Španělska na 45 dní do domácího vězení a nepovolit jim vyjma nákupů ani vycházky s dětmi. A tak série vládních chyb odstartovala krizi, která nemá v moderních dějinách státu obdoby. Španělsko se propadlo do katastrofální ekonomické krize, ještě hlubší, než ve které se potácelo před koronavirem a navíc bez šance, se z ní "vyhrabat". Země, závislá na příjmech z turistického ruchu, se stala ze dne na den hříčkou koronavirového osudu a zůstala stát s dluhy a bez prostředků. Chvilku sice svitla naděje, že Evropa díry ve španělském rozpočtu zalátá, ale díky některým členským zemím se ze 750 miliard eur "podpůrného fondu" jen tak zadarmo nic rozdávat nebude. A to už madridská vláda oznámila šrotovné, štědré až nejštědřejší sociální dávky, podporu cestovního ruchu a další a další.
Nyní je vše odsunuto až na rok 2021 a pan premiér vysílá prosebné pohledy do opozičních lavic, co tedy "uděláme" s tím rozpočtem. Chtělo by se říci, že se komedie po deseti letech opakuje, ale je to moc vážné na to, nazývat to komedií. A mezitím v celé zemi včetně "kanárů" přistávají první letadla s odvážlivci, kteří si chtějí užít dovolenou na španělských plážích a shlédnout krásná města a památky. Přilétají po dlouhých 100 dnech a všichni včetně domácích jen doufají, že svět už bude zase normální. Alespoň z té epidemiologické strany mince.
I když, kdo ví, co vlastně dál bude. Kanáry sice vyřešily díky uvěznění vlastních občanů a vyhnání turistů jeden problém, koronavirus, ale další problém si svou netečností latentně vytvářejí. A možná problém větší, problém v podobě uprchlíků, kteří na ostrovy zavlékají Covid. Pokud pomineme sociální pohled, neboť tato země nemá na důstojný život vlastních občanů, natož pak "plaváčků", vtírá se nám na mysli to přísloví o "louži a okapu". Však to znáte. Jedním oknem jsme virus vyhodili, za cenu miliard eur a dalším oknem nám ho zase přinášejí. A mám pocit, že tentokrát už nebude stačit pozavírat domácí doma a mýt si ruce. Jen za poslední dny totiž identifikovali na ostrově Fuertevetura 25 ilegálních imigrantů s nemocí Covid-19. A další na sebe nedají dlouho čekat. Na pobřeží Afriky totiž velmi usilovně pracují pašeráci, kteří za nemalý peníz nakládají chudáky snící o lepším životě do bárek a vypravují je směr "kanáry". Ti pak buď doplují sami, nebo zahynou a nebo je někdo zachrání, jako tzv. trosečníky. Stále totiž platí nesmyslné pravidlo, že ten, kde se vydá na nelegální cestu na Kanárské ostrovy s cílem ilegálně vniknout na území cizího státu a při tom úmyslně uvízne na moři, je pokládán za trosečníka a má právo na azylové řízení. A já bloud přitom myslel, že trosečník je ten, kdo ztroskotá neúmyslně, nešťastnou náhodou a neplatí za to. Ale asi to mám v té hlavě po tom výjimečném stavu prostě nějak pomotaný.
Tak hezkou neděli, jdeme raději na pláž.
